Každý z nás má možná i diametrálně odlišný názor na armádu. Někdy je tento ovlivněn pouze našimi subjektivními pocity, někdy ale třeba i vlastními zkušenostmi, jež mohou být jak pozitivní, tak samozřejmě i negativní. Na čemž samozřejmě není nic udivujícího, protože každému z nás může být armáda jak skvělým pomocníkem, tak třeba i škůdcem a nepřítelem.
Vezměme si třeba ty, kdo byli za dob socialismu nuceni absolvovat dva roky vojenské prezenční služby. Dospěli a namísto toho, aby začali žít aspoň v rámci tehdejších možností relativně normální život, byli na dlouhou dobu nahnáni někam do kasáren, vesměs až na druhém konci republiky, a tam čelili kdečemu, co obvykle nemělo s obranou naší vlasti nic společného a co ani jinak nenabízelo pocit smysluplnosti a naplnění. Od těch lze jenom těžko očekávat, že budou pro armádu horovat. Stejně jako lze těžko očekávat pozitivní názor na vojsko od těch, kterým v dřívějších dobách zabralo jejich domovy v pohraničním pásmu či vojenských újezdech nebo které omezovalo v jejich životě někde ve vojenském prostoru.
A docela jinak budou určitě armádu vnímat ti, jimž pomohla při povodních nebo v jiných kritických obdobích, případně ti, kdo si plně uvědomují, jak je tato důležitá pro naši bezpečnost.
A tak není divu, že zatímco se někteří z nás od armády odtahují, jiní ji naopak svým způsobem propagují. A to třeba i tím, že používají oblečení či další výrobky s potiskem propagujícím dejme tomu 25 protiletadlový raketový pluk. Tedy útvar sjednocující všechny naše protiletadlové jednotky.
Kdo si oblíbil právě tuto symboliku, propaguje vlastně součást Vzdušných sil Armády České republiky, která se stará o naši protivzdušnou obranu. A která u nás například chránila a uchránila Temelín, Dukovany a letiště Ruzyně v době, kdy Američani nedokázali ochránit newyorská ‚Dvojčata‘.
